Seznam nadpřirozených bytostí

Zde vám přinášíme aktuální seznam nejznámějších nadpřirozených bytostí v Česku i ve světě, které by vás mohli nejvíce zajímat a se kterými se lidé nejčastěji setkávají.

Skin-walker

Skin-walker se vyskytuje na území Spojených států amerických, Kanady a Mexika a v různých částech světa, a zatím pro něho neexistuje žádný český výraz. Podle legendy indiánského kmene Navajo je to částečně nadpřirozená bytost, ale hlavně člověk neboli určitý druh zlého čaroděje, který je schopen přeměnit se do podoby zvířete anebo jiného člověka. Narozdíl od kmenového šamana, jenž pomáhá lidem a uzdravuje je a zbavuje kletby, tento čaroděj je považován za samotného ďábla, zosobněné zlo, protože především ubližuje lidem, špehuje je, vyrábí prokleté balíčky, je schopen nejrůznějších kouzel a kleteb. Skin-walker je velmi obávaným čarodějem, jelikož je to šaman, který dosáhl nejvyššího stupně kněžství ve svém kmenu. Pokud se čaroděj chce stát skin-walkerem, musí zabít (obětovat) nějakého svého blízkého člena rodiny, například rodiče, prarodiče nebo děti. Skin-walker původně znamenal "ten, který umí chodit po všech čtyřech" a jeho nejčastější zvířecí podoby jsou: kojot, sova, vlk, havran, liška, kůň, jelen nebo pes. Skin-walker vždy nosí u sebe či na sobě kůži toho zvířete, do kterého se přeměňuje.

Nejtypičtějším strašidelným chováním čaroděje je klepání na okno a dveře nebo bouchání na zdi, někdy je vidět jako by podivná zvířecí postava za oknem, například zvíře v botách. Cítíte, že vás někdo nebo něco sleduje, popřípadě na vás volá jménem. Toto se děje hlavně v noci. Skin-walker po sobě nezanechává žádné stopy a nedá se chytit. Pokud ho zahlédne více lidí, každý z nich pak může vidět různá zvířata anebo naopak nevidí vůbec nic. V případě, že tento čaroděj na vás uvalí kletbu, můžete zemřít nevysvětlitelnou smrtí nebo to vypadá jako běžná nehoda. Pokud vám v domě umístí prokletý balíček, bude vám tam něco strašně smrdět, bude vám na omdlení a vaše zvířata budou balíček upřeně pozorovat. Jediný, kdo dokáže odhalit čaroděje skin-walkera, je šaman.

Upír

Upíři se vyskytují po celém světě. V původní mytologii Slovanů, ale též Germánů se upírem stával člověk zemřelý nečistým způsobem (sebevrah, popravený zločinec), či vůbec osoba vylučující se ze společnosti lidí, nebo skonavší nepřirozenou smrtí (čaroděj užívající černé magie, nebo oběť čaroděje). Upírem bylo také dítě čarodějnice, zplozené po koitu s démonem. Někde se věřilo, že k tomu, aby se mrtvola změnila v upíra postačí, aby přes ni přeskočil vzteklý pes. V dobách po přijetí křesťanství (kdy se navíc těla mrtvých přestala spalovat, nebo pohřbívat staletí ověřenými způsoby) se také začalo věřit, že upírem se může stát osoba pohřbená bez obřadů (např. nepokřtěné dítě), nebo pokud byly tyto obřady provedeny špatně, anebo osoba narozená v určitou dobu (např. o Vánocích). Podle srbských tradic se upírem mohl stát i živý člověk s vrozenými předpoklady. 

Upír měl podobu člověka bez kostí nebo i bez nosu, mohl mít hnědé nebo červené oči (v případě hladovění měli upíři oči černé) a kovové zuby, případně bylo jeho tělo pokryto srstí (jako u vlkodlaka). U východních Slovanů mohl mít zmijí jazyk, mohl být slepý nebo hluchý. U Bulharů nabíral někdy i zvířecí podobu: rysa, vlka, myši, zmije, kozy nebo bílého koně. Pokud byla upírem (potažmo upírkou) žena, vynikala nad jiné svou neobyčejnou krásou a výjimečností. Její tvář byla mrtvolně bledá, vlasy byly černé jako havraní křídla, rty rudé jako čerstvá krev a při pohledu do jejích tmavých (či rudých) očí jsme mohli vidět celou panenku. Pro okolní lid byl neodhalený upír postavou záhadnou, ale díky svému „charismatu“ a atraktivitě velmi vyhledávanou. Pověstné jsou upírovy silné sexuální tužby, které uspokojoval/a se smrtelnými lidmi. Upíři podle filmů, legend, knih a povídání vypadají jako starší lidé s obrovskými špičáky. Jsou pro lidi hodně nebezpeční a drží se naživu kousáním lidí do krků a sáním jejich krve. Lidé při tomto procesu se buď taktéž mění v upíry či rovnou umírají. 

Upíři se ve svých možnostech silně lišili. Jejich působnost mohla být omezena jen na dobu noční, kdy strašili své blízké, škodili domácím zvířatům (pili krev). Ráno znovu odcházeli do hrobů, protože kdyby je zasáhl sluneční paprsek, rozprskli by se a zůstala by po nich jen krvavá skvrna. Jako první příchod upíra do vesnice ucítili psi (začali štěkat) a dobytek, který se začal plašit. Na druhou stranu ve slovanské mytologii mohl upír uzavřít sňatek s člověkem a dokonce mít i děti. Upír neumírá stářím a je velmi obtížné jej zahubit. Mohl shořet, ale jakmile se napil krve, tak mu bylo lépe. Živí se lidskou krví, krev zvířat sice rovněž poslouží, ale oslabuje ho. V některých oblastech se upíři neomezovali ve své působnosti jen na noční dobu. Věřilo se, že žijí mezi normálními lidmi (nejčastěji jako obchodníci nebo řezníci) a do hrobu se musí uložit jen v určitý den v roce. Někde se věřilo, že vlivem upírů přichází hlad, špatné počasí nebo mor. Mezi upíry v různých dílech existují značné rozdíly. Nejčastěji se jedná o nemrtvé, tedy nějakým způsobem oživená lidská těla. 

V romantické literatuře a ve filmu se upírem stane člověk pouze tím, že ho kousne jiný upír. Přeměna pak trvá různě dlouhou dobu. Je jen málo povedených přemeň, protože mnohdy upír nedokáže přestat sát a oběť prostě zabije. Spousta upírů nechce přeměňovat lidi, pokud to není nezbytně nutné. V novějších dílech se může ale jednat i o druh démonů (například u Sapkowského), popřípadě polodémonů (americký seriál Buffy). V některých novějších dílech jsou upíři vlastně jen jiným živočišným druhem, případně je jejich upírství virového původu. Příkladem může být třeba americká filmová serie Blade nebo ruská sága Noční hlídka. Typickým znakem upírů je pití nebo spíš sání krve pomocí prodloužených špičáků, které mohou být duté, pak jimi přímo sají krev, nebo jimi jen prokusují tepny a krev chlemtají. Nejčastěji se tím živí, a to buď ve fyzickém smyslu (tedy využívají chemické látky v krvi, takoví upíři se mohou živit i krevními konzervami), nebo ve smyslu metafyzickém (jde vlastně o vysávání životní síly). Někdy je nutné, aby se jednalo o krev lidskou nebo je lidská krev z nějakého důvodu lepší, jindy je to jedno. Někteří upíři přijímají i lidskou potravu, nebo ji dokonce přijímat musí, stejně jako lidé. 

Naprostá většina upírů je nesmrtelných nebo dlouhověkých. Když nestárnou vůbec, tak jejich fyzická podoba ustrnula ve věku, ve kterém byli iniciováni, nebo na prahu dospělosti. Pokud stárnou, tak několikrát pomaleji než člověk (například v knihách od Darrena Shana stárnou upíři desetkrát a poloupíři pětkrát pomaleji než lidé). Pokud se pohybují v normální lidské společnosti, skrývají se a jednou za čas se stěhují, aby svou neměnící se podobou a zvyky (spaní ve dne) nevzbudili pozornost. Pokud při krmení zabíjí, nemívají pevný domov. Často jsou takřka všichni upíři kočovní samotáři, ale existuje jedno nebo více míst, kde žijí pohromadě, případně se jednou za několik let scházejí. Další častou vlastností upírů je, že se neodráží v zrcadle. To může mít souvislost s tím, že dříve měla většina zrcadel odraznou vrstvu na bázi stříbra (tzv. Benátská zrcadla). Moderní zrcadla mají odraznou plochu z hliníku nebo niklu. Kromě běžných zrcadel nebyl upír vidět třeba v objektivu kamery ve filmu Dracula 2000 – možná že její objektiv nějaké zrcadlo obsahoval. Také se nedají vyfotit (na celuloidovém filmu je roztok halogenidů stříbra, ale skoro žádný autor to nezmiňuje). V knihách Darrena Shana je to vysvětleno prostě tak, že se atomy jejich těl pohybují jinak než těla lidského. Jiné vysvětlení říká, že upíři vlastně pocházejí z paralelního světa nacházejícího se za zrcadly, a když jsou zde, tak za zrcadly logicky chybí. Další vysvětlení je založeno na metafyzičnosti upírů. To, že vidíme upíra, je pak způsobeno ne tím, že bychom ho skutečně viděli, protože upíři nemají fyzické tělo, ale tím, že upír nám vstoupil do mysli a způsobil, že my sami si jeho obraz promítáme. Skutečné věci (světlo, stěny) jím pak procházejí, nebo on jimi. 

Mezi jejich další vlastnosti patří zvýšená síla a zlepšené smysly, především schopnost vidět v noci. Někdy upíři létají, a to buď levitací, nebo v podobě netopýra. Drákula chodil či lezl po zdech hlavou dolů nebo přímo po stropě. Kromě zmíněného netopýra se podle některých autorů mohou měnit v mlhu, vlka, hromadu krys nebo červů. Upíři mají často hypnotické, telepatické, telekinetické nebo magické schopnosti. Mohou lidem vstupovat do snů. Také dokáží procházet stěnami, cestovat prostorem i časem. Klasičtí upíři spí přes den v rakvích (někteří dávají přednost výrazu sarkofág). Stokerův Drákula měl v bednách (nebyly to rakve) hlínu ze své země, a pokud by v nich nespal, zemřel by. Výraz "spánek" ovšem většinou není úplně na místě, protože upírům se nezdají sny, a když spí, tak jsou zcela mrtví. Probouzení pak bývá pomalé, obtížné, a někdy i bolestivé. Někteří upíři ovšem nespí nikdy. Pitím krve se upíři (především ti nemrtví) rozmnožují. 

Podle různých pramenů se člověk změní v upíra, když je upírem zcela vysán, když naopak není, anebo když sám pije krev upíra. V některých dílech se ale upíři rozmnožují i běžným pohlavním rozmnožováním, a to mezi sebou nebo s lidmi - obě varianty se nevylučují. Nový upír je učedník, a ten kdo ho zasvětil krví je jeho mistr. Jejich vztah je velmi oblíbené téma, zvláště pokud byl upír zasvěcen nedobrovolně. Mnoho takových upírů ze začátku odmítá pít lidskou krev a radši chtějí zemřít. Potomek člověka a upíra, nazývaný dhampír, může mít různé kombinace upírských schopností a slabostí. Často je například odolný proti slunečnímu světlu (ve světech, kde čisté upíry světlo zabíjí) - pro tuto vlastnost jsou upíry zváni „Denní tvor“ (anglicky Daywalker). Dhampíři se často stávají ideálním druhem zabijáků upírů. Mezi bytosti napůl lidské a napůl upíří patří také Blade, který své schopnosti získal, když jeho matku kousl upír krátce před porodem, čímž u něj došlo k částečné přeměně. Nejstarším upírem bývá v některých dílech Dracula, jindy existují upíři mnohem déle – za nejstaršího potom bývá označena Adamova první žena Lilith (ano, před Evou) nebo Kain. Samozřejmě ne vždy je vůbec nejstarší upír znám nebo jmenován (zdroj wikipedia).

Černooké děti

Černooké děti se poprvé objevily v oblastech Texasu a Oregonu ve Spojených státech americkým v devadesátých letech, později se začaly objevoval ve Velké Británii a v Evropě. Jsou to velmi strašidelné paranormální bytosti. Koluje o nich celá řada příběhů. Berou si na sebe podobu dětí ve věku 6 až 16 let, mají výrazně bledou kůži jako mrtvoly a místo očí černé důlky, ale obvykle jim není moc dobře vidět do obličeje. Mají divné hlasy a mluví jako dospělí lidé. Většinou stopují auta nebo žebrají, především v pozdních nočních hodinách, anebo se objeví v nějaké residenční oblasti a chtějí pustit dovnitř do domu. Někteří lovci duchů se domnívají, že jde o nějakou formu upírů, duchů a mimozemšťanů. Jsou to však zlé víly. Mohou být buď samy nebo v páru. Bývají mnohdy sebevědomí až drzí a jsou velice nebezpeční. Pokud jim není vyhověno v jejich požadavcích (svezení autem nebo vpuštění do domu), začnou být agresivní a na svoji oběť často používají zvláštní formu nízkoúrovňové kontroly mysli.

Černooké děti klepou na okno, tlučou poměrně silně na dveře nebo se dívají skrz okno dovnitř do domu. Na kladené otázky opakují pouze jednu větu, třeba "Naši rodiče za chvíli přijedou". Domácí zvířata na ně reagují vrčením, ježením srsti a hlasitým štěkotem. Ten, kdo je pustí nebo splní jejich požadavky, buď těžce onemocní a pak zemře, nebo zemře okamžitě po jejich návštěvě. Tyto děti, ač jsou nadpřirozené bytosti, po sobě zanechávají fyzické stopy, například ve sněhu a v blátě. Nejlepší obranou proti černookým dětem je nevpouštět je do domu a neposlechnout jejich příkazy.

Vlkodlak

Vlkodlak se vyskytuje všude na světě. Vlkodlak neboli lykantrop je v evropském folklóru a mytologii člověk schopný proměnit se ve vlka či podobnou bytost, a to v den úplňku. Tento stav je způsoben specifickými okolnostmi narození,kletbou nebo zraněním jiným vlkodlakem a nazývá se lykantropie, což je označení psychického onemocnění (klinická lykantropie), kdy člověk sám sebe vnímá jako zvíře, nejčastěji jako vlka. Způsob, jakým se člověk stane vlkodlakem ovlivní i jeho další chování. Pokud se člověk vlkodlakem narodil, byl nutně zlý, napadal dobytek i lidi, sál mléko a sesílal na dobytek mor. Obrana proti němu byla velmi složitá a prakticky nejjednodušší bylo zlikvidovat ho v jeho lidské podobě. Zakletí vlkodlaci byli dobří, lidem pomáhali, vysvobozeni mohli být pouze tak, že z nich týž čaroděj, který je zaklel, opět kletbu sňal. Vlkodlaci, kteří se stali vlkodlaky stykem s jiným vlkodlakem, nebyli nutně zlí (ačkoli zpravidla tomu tak bylo). Jejich přeměny byly často poměrně složité a proto se jich šlo zbavit jak v podobě člověčí, tak v podobě vlčí, ačkoliv nejjednodušší známý způsob proměny spočíval v udělání kotrmelce přes kládu. V pověstech některých národů (např. Lotyšů) se vlkodlak musel před proměnou svléknout do naha, přičemž své šaty nutně potřeboval ke zpětné proměně v člověka. Pokud mu šaty někdo ukradl, nemohl se vlkodlak proměnit a zůstal (často natrvalo) ve vlčí podobě. 

Umrlci byli zpravidla neškodní, většinou se pouze vraceli domů za svojí ženou. Pokud s ní měli dítě, narodilo se bez kostí.Zajímavostí je, že vlkodlak se za určitých okolností mohl stát upírem, zrovna tak dítě vzniklé spojením vlkodlaka a vědmy čekal vždy osud upíra. Další poměrně zajímavým faktem je, že dost často vlkodlaci v lidovém podání splývali s upíry a existují o nich prakticky stejné historky. Legenda o vzniku prvních vlkodlaků: V patnáctém století táhl Sedmihradskem valašský kníže Vlad III. Dracula. Na své cestě zničil i jeden z klášterů a všechny lidi v něm schované nechal povraždit. Opat ho tedy proklel. Když se o tři dny později Dracula změněný na upíra poprvé napil lidské krve, vstali prý lidé v klášteře z mrtvých a stali se vlkodlaky, neúnavně bojujícími proti upírům. Povstali prý, aby střežili lidský rod. Proto existuje jakási rivalita a nesnášenlivost mezi upíry a vlkodlaky, i když jsou si značně podobní (zdroj wikipedia). 

Vlkodlak je obvykle popisován jako téměř tři metry vysoká, tmavá, chlupatá postava chodící po dvou, velmi rychlá, se špičatými uši a obrovskými tesáky, co vyje a smrdí jako mrtvola. Lidé, kteří se s nim setkali, tvrdí, že je to podivné stvoření připomínající něco mezi vlkem a medvědem. Zajímavostí, že po něm většinou zůstavájí stopy velké psovité šelmy. 

Džin

Džin je zvláštní nadpřirozená bytost původem z arabské mytologie obývající vlastní svět či dimenzi nezachytitelnou lidským zrakem. Slovo džin má význam něco jako "ukrytý od pohledu" a žijící v "astrálním světě". Jelikož byli stvořeni podle koránu Alláhem z prudce spalujícího ohně, podobají se substanci ohně bez kouře. Korán rovněž tvrdí, že existují pouze tři druhy myslících bytostí a to lidé, andělé a džinové. Navíc Nebe a Peklo bylo stvořeno pro lidi a džiny. Dělí se na 5 základních druhů: Marid (nejsilnější) a Mainun (posedlý nebo šílený), Afrit, Shaitan (Satan), Jinn - Ghul a Jann (nejslabší). Hlavou všech džinů je Iblis (dříve zvaný Azazal). I když patří džin do arabského náboženství, on sám se může adaptovat do jakéhokoliv náboženství.

Džinové mohou být dobří, zlí nebo neutrální. Ti zlí se často podobají démonům v křesťanství, ale nejsou to stejné bytosti. Nepleťme si je. Bohužel však v arabštině slovo démon a džin znamená v podstatě totéž. Mezi nejznámější a velmi nízko postavené druhy džinů patří tyto dva: Succubus (ženské démonické stvoření toužící po sexu s mužem) a Incubus (mužské démonické stvoření toužící po sexu se ženou). Je zajímavé, že džinové a lidé mají mnoho společných vlastností, například schopnost pochopit dobro a zlo a vybrat si mezi nimi, mají svobodnou vůli, mohou se rozmnožovat a k překvapení všech i umírat. Dobrá zpráva je, že jsou smrtelní. Špatná zpráva, že žijí tisíce let narozdíl od člověka a jsou obratnými shapeshiftery (měniči podob). Stává se, že džin se ožení za člověka. Většinou na sebe džinové berou podobu psů a hadů, zmije, vlka, škorpiona, velblouda nebo draka. Jelikož mají křídla, létají vzduchem a procházejí zdí, neuvěřitelně rychle se pohybují a cestují časoprostorem. Džinové obvykle žijí v ruinách a nečistých místech jako jsou toalety, hnojiště, smetiště nebo hřbitovy, anebo v pouštích a také řekách.

Jsou od pradávna známí tím, že unášejí krásné ženy a házejí kameny ze střech a balkónů na lidi. Podle starých pověstí právě oni postavili pyramidy v Egyptě a Šalamounův chrám. Proto je mnoho kultur uctívalo jako Bohy díky jejich nadpřirozeným schopnostem. V egyptské kultuře se setkáme právě jmenovitě s džiny: Seth, Ra, Isis (skoro jako Iblis), Osiris, Anubis a Hermes. Džin není žádný kamarád ani levný sluha pro Vaše rozmařilosti. Musíme si uvědomit, že je to velice silná a mocná bytost, která dokáže otrávit člověka jediným dotykem, číst myšlenky, znát naše nejtajnější přání a způsobuje halucinace, pohybuje předměty. Někdy se živí stejně jako upír lidskou krví. Nedivme se, že v mnoha případech stojí za nejrůznějším strašením a únosy tak zvaných "mimozemšťanů", protože se zjevuje jako humanoid. Zatím se neví, proč se tak rádi vydávají za mimozemšťany. Džin má dokonce i schopnost posednout člověka stejně jako démon. Takto posednutý člověk se bojí deště, hromů a blesků.

Dejte si pozor, tyto bytosti mohou být velice agresivní, pokud se jim někdo nelíbí, tak ho klidně napadnou. Nemají přiliš v lásce lidi a to z prostého důvodu. Podle koránu měli džinové přístup do Nebe stejně jako andělé, ale odmítli se poklonit člověku a proto byli z Nebe vykázáni. Ne všechny útoky jsou fyzického rázu, spousta džinů dává přednost "spánkové paralýze" a nekonečnému ubližování každou noc trvající týdny, měsíce, roky..., což většinou vede ke zmatení své oběti. Toto strašné psychické mučení nezřídka kdy končí osvobozující sebevraždou oběti. Spánková paralýza je dodnes záhadou pro vědce a senzací pro lovce paranormálna, jelikož džin kontroluje mozek a paralyzuje oběť ještě ve spánku. Člověk v tomto okamžiku vnímá okolní svět a slyší napodobené známé hlasy, třeba svých rodičů nebo dětí, přesto se nedokáže účinně bránit, i když tento stav trvá několik sekund až minut. Svědci se shodují, že džin vypadá jako super vysoká stínová postava, jiní ho nazývají "Anděl smrti", co si přišel pro lidskou duši. Tady můžeme být v klidu, džinové duše nesbírají, je to pouze pověra.

Zlý trpaslík

Podle starých britských pověstí je zlý trpaslík druh vraždící víly žijící v neobydlených ruinách starých hradů a zámků někde na pomezí Anglie a Skotska. Zlí trpaslíci byli schopni zabít kohokoliv, kdo je vyrušil svojí nevítanou přítomností. Podle jiných se objevil teprve až v 19.století v Německu. Trpaslíci původně chránili svým majitelům zahrady a trávníky před zlem. Tato stvoření jsou malí humanoidi, co se rádi zabydlují v podzemí. Zlý trpaslík vypadá jako klasický zahradní trpaslík, je asi metr vysoký, nosí kalhoty a košili, má plnovous, červenou špičatou čepičku, velký nos a oči a většinou ošklivé zuby. Jeho přítomnost se projevuje nepříjemným pocitem na určitých místech, člověk mívá pocit jako by ho někdo sledoval a především zvířata se místu, kde žije, striktně vyhýbají. Naopak tibetský budhismus popisuje zlého trpaslíka jako "Tulpu", což znamená fyzické zhmotnění myšlenky.

Zlý trpaslík vydává děsivé zvuky podobné smíchu, zpívání, křičení nebo nadávání v cizím jazyku. Může po sobě zanechat fyzické stopy vypadající jako dětské šlápoty ve sněhu a v blátě. Dokáže si sám otevřít dveře a okno a vlézt do domu. Pokud se tak stane, obvykle odpojí elektriku a rozbijí auto nebo kolo, abyste nemohli uniknout a útočí především v nočních hodinách. Podle svědků rád konzumuje živé rybičky.

Pekelní psi

Pekelní psi jsou nadpřirozené bytosti vyskytující se úplně všude na světě. Podle starých pověstí a legend jsou to strašidelná stvoření ochraňující svět mrtvých a vchod do tohoto světa, nahání ztracené duše nebo střeží nadpřirozený poklad. Monohkrát se stalo, že svědci se s těmito psy setkali na hřbitovech. Avšak polovina z těch, kteří se s nimi setkali, se stalo něco ošklivého. Vypadají jako obrovské černé psovité šelmy a většinou se zjevují v případech, kdy má někdo zemřít a samozřejmě bez jakéhokoli upozornění nebo znamení. Jako nadpřirozené bytosti dokážou vyskočit hodně vysoko, jsou nenasytní, houževnatí a extrémně inteligentní a ohnivzdorní, jelikož jim z tlamy šlehá plamen, mají chlupatý kožich, super sílu a rychlost, ostré zuby jako žiletky a také páchnou jako síra.

Bohužel, jako většina nadpřirozených bytostí, i pekelní psi bývají nesmrtelní a pro lidi všeobecně neviditelní. Je v podstatě nemožné obelstít je a napálit. Zabít je může pouze Bůh, Smrtka, Temnota a Archandělé. Legendy praví, že pokud se podíváte do červených nebo žlutých očí pekelného psa celkem třikrát, anebo ho uslyšíte výt a štěkat, pak zemřete. Lidské tělo bude buď bez milosti roztrháno na kusy nebo svoji oběť vyděsí k smrti, ta poté spáchá sebevraždu a duše přijde do pekla. Pokud se oběť snaží utéct, nikdy ji nepřestanou pronásledovat, dokud nezemře. Umí lokalizovat jakéhokoliv člověka a démona na světě.

Pekelní psi jsou mnoho století považováni za služebníky samotného Ďábla. Nejznámější pes vůbec je Cerberus - tříhlavý pes hlídající podsvětí v řecké mytologii a mazlíček Háda, pána podsvětí. Mají kolem sebe černou auru, jako kdyby jejich tělo bylo složeno z tisíců stínů, protože nemají fyzické tělo. Ale pokud chtějí, dokážou se zhmotnit. Umí posednout jakékoli zvíře, většinou psa, který pak zaútočí na člověka. Pekelné psy mohou vidět pouze démoni a andělé. Lidé je můžou spatřit přes předmět pokropený svěceným olejem. Pokud jsou pekelní psi blízko své oběti, způsobují ji halucinace, aby ji vyděsili k smrti.

Všeobecně jsou pekelní psi považováni za ďábelská stvoření, ale občas nebývají tak ďábelská, jak se myslí. V dobách minulých také varovali lidi před hrozícím nebezpečím a chránili je, když to bylo potřeba. Zjevovali se třeba i ve chvíli, aby informovali člověka o tom, že nějaká jejich blízká milovaná osoba zemřela. Dokáží být velice věrní a ostražití k těm lidem, jenž je zavolají na pomoc, stejně jako obyčejný fyzický pes.