Paranormálním jevem se nazývají skutečnosti, pro které není známo racionální (logické) vysvětlení. Paranormální jevy jsou často pro svou mohutnou iracionální složku kontroverzním tématem naší společnosti.

Paranormální detektivové jsou lidé zabývající se paranormálními jevy. Vyšetřují je, dokumentují a v mnoha případech dokážou lidem pomoct tzv. od ducha nebo démona a vrací lidem zpátky normální život.

Démonologie je nauka o démonech a negativních energiích. V žádném případě se nejedná o provádění satanistických rituálů a jejich aplikace v běžném životě, jak se můžeme dočíst po různých webových stránkách. Toto tvrzení je mylné. Démonologem může být pouze člověk, který absolvuje speciální kurz pod vedením cíkrevních hodnostářů (většinou trvá 6 měsiců a déle) a vyžaduje specifickou znalost bible. Poté obdrží povolení k provádění démonologie v praxi, v některých případech může být přizván k vymítání negativní energie ve spolupráci s cirkví.

Pokud se ve Vašem domě dějí divné věci, které neumíte logicky nebo racionálně vysvětlit, prosím, nepanikařte. Děláte situaci horší než ve své podstatě je. Také hodně záleží na typu tzv. strašení, odborníky nazýván jako jev paranormální. Nesnažte se ducha nebo démona konfrontovat sami, jelikož je to něco, co nemůžete vidět pouhým okem ani slyšet obvyklým sluchem, je potřeba využít moderní digitální technologie vedoucí k objasnění. Čtyři typy nejběžnějších paranormálních jevů jsou detailně popsány v sekci "4 kategorie jevů", kde se dozvíte, jak od sebe rozpoznat přátelské strašení od velmi nebezpečných situací. Pokud si stále nejste jisti, kontaktujte nás. Náš email najdete v sekci "kontakt".

Ouija board je anglický název pro spiritistickou tabulku, na které jsou všechna písmena abecedy (A-Z) a všechny základní čísla (0-9). Původně sloužila jako hra a k seancím na vyvolávání duchů, tedy ke komunikaci s nehmotným světem. Démonologové však před tímto důrazně varují, neboť aktivita s touto tabulkou otvírá dimenzionální bránu pro negativní energie, které se pouze vydávají za duchy. Je to velmi nebezpečná hračka, proto Vám nedoporučujeme tabulku používat!

Electronic Voice Phenomena je anglický výraz pro nahrání nehmotného hlasu na digitální záznamník, tzv. diktafon. Obvykle se jedná o slovo nebo krátkou větu, někdy odpovídající na pokládanou otázku. Hlasy ze záhrobí jsou na nižší zvukové frekvenci, než je schopno lidské ucho zachytit, proto můžou být tyto hlasy zaznamenány diky bílému šumu na diktafon a poté přehrány. E.V.P. slouží ke komunikaci s nehmotným světem (duch, démon).

Magie je označení s nejasným vymezením, v zásadě se v pohledu na magii střetává okultní a vědecký výklad a oba základní výklady si vzájemně odporují a popírají se. Etnologové magii často spojují se šamanismema čarodějnictvím, je také chápána jako určitý druh náboženství, který souvisí se snahou ovládat přírodní síly, které překračují momentální poznání společnosti a s vírou, že to za splnění jistých podmínek lze. Za magii lze proto považovat jakoukoliv snahu člověka používat to, co považuje za Boha či božstvo, „ke svým službám, k plnění svých přání a psychologických potřeb.

Hermetický výklad považuje magii za pozůstatek dávné vědy. Další teorie pak považují magii za vědění, nebo schopnosti které člověk ztratil. Okrajově se lze setkat i s názory, že se jedná o vědění sdělené mimozemšťany, s čímž prakticky koresponduje názor některých okultistů o tom, že magie byla lidem předána padlými anděly.

Lze říci, že magie je nejvyšší hermetickou vědou a zároveň potvrzením hermetismu jako myšlenkového proudu. Jako taková si klade za cíl naučit se ovládat přírodní zákony a lidi, přičemž k tomuto cíli používá prostředků, které jsou z vědeckého hlediska často nepotvrditelné anebo přímo mu odporující (wikipedia).

Nejznámější dělení rozděluje magii, podle magické praxe, na bílou a černou magii, problémem tohoto dělení je, že magie za hlavní nepovažuje prostředek, ale cíl jímž je mág veden, což je málo známý fakt a mezi laiky často panuje přesvědčení, že záleží právě na prostředcích. Navíc magický cíl se poměřuje poměrně složitou úvahou o tom, zda je či není pro objekt přirozený. Proto považovat démonologii za černou magii je velmi zkreslující a nepřesné, černá magie usiluje o cíle, které jsou proti vůli, toho vůči komu je použita. Bílá magie je pak taková magie, která je vedena eticky nezávadným cílem. K tomuto dělení bývá přidávána ještě sexuální magie označovaná jako červená, z hlediska přiřazení k těmto typům se podle mnoha odborníků jedná o zařazení spíše nešťastné. Přestože toto dělení je velmi problematické, stalo se nejpoužívanějším. Poměrně časté je, že fantasyliteratura toto dělení používá špatně a např. milostná kouzla považuje za bílou magii, ačkoli mají eticky problematický cíl a jsou pro objekt nepřirozená. Do tohoto dělení je nutno zahrnout i kabalistickou magii, která je z hlediska praxe trochu specifická.

Další rozdělení se týká toho s kým praktik pracuje, toto rozdělení používají pouze okultisté a hermetici, z vědeckého pohledu nemá přílišný význam. Magie se tak dělí na vyšší tzv.teurgii, kdy mág pracuje s vyššími (božskými) bytostmi, a psychurgii, kdy je pracováno s astrálem.

Další dělení, se kterým se lze setkat, má význam z hlediska kulturních antropologů či etnografů, okultisté se s ním nijak neztotožňují a ve svých dílech ho nijak nekomentují. Podle tohoto dělení existuje náboženská magie, což znamená, že magie je náboženstvím sama o sobě, anebo je jí náboženství přizpůsobeno. Druhým odvětvím je pak tzv. progresivní magie, kdy magie není náboženstvím, ale je filosofií a rituální magie.

Posledním způsobem jak bývá dělena magie je dělení podle toho, co mág vykonává. Toto dělení však poměrně dost narušuje samotný princip magie, neboť není hodnoceno z hlediska cílů ani z hlediska schopností, ale pouze z hlediska činu, jsou v něm slučovány principy bílé i černé magie, nezáleží ani na tom, jak k magii přistupovalo její okolí. Toto rozdělení bývá považováno za laické. Lze v něm najít poměrně širokou škálu kouzel, z nichž některé spíše spadají do kategorie čarodějnictví či pověr. Nejčastěji sem bývá řazeno magické uzdravování a svolávání nemocí, magické zaříkávání a jeho rušení, magické prokletí a pronásledování, přičarování lásky či nenávisti, přičarování obrany a smrti, vyskytuje se však i řada dalších kategorií. (wikipedia)

Kletba je vyjádřená žádost k nadpřirozeným silám, aby někomu vznikla škoda nebo jej potkal zlý osud.Vyslovením kletby se určitá osoba stane prokletou, tj. po určité době tuto osobu postihne neštěstí. Prokletí se nemusí vztahovat jen na osoby, ale též na celé rodiny, předměty, budovy, místa atd. Kletba se vyskytuje zvláště v mytologických líčeních, lidových pověstech a pohádkách. (wikipedia)

Esoterismus je označení pro souhrn vědomostí určených výhradně pro úzký okruh zasvěcených, intelektuálně vyspělých nebo privilegovaných lidí. Je protikladem exoterismu, který naopak představuje obecně známé vědění.

Pod pojem Esoterismus může být zahrnuta široká množina nauk nebo „tajných věd“ náboženského i nenáboženského charakteru. Esoterické vědomosti jsou utajovány před nezasvěcenými nebo obecně před veřejností, aby se zachovala výlučnost příslušnosti k nějaké skupině, případně z důvodu ochrany před postihem jehož příčinou by mohly být např. společenské předsudky. Jako příklady takových skupin jsou často uváděni Svobodní zednáři nebo různé magické řády. V ČR. je to například První Česko-Slovenský Chrám Církve Satanovy, jehož založení v roce 2005 inicioval Pavel Brndiar f. Archechempe. Tajnými vědomostmi mohou být např. magie, alchymie, astrologie atd. Esoterismus v náboženském smyslu může být také zdánlivé nebo i skutečné a před většinou věřících skryté jádro některých náboženství, které je často chápáno jako prazáklad, či esence všech současných náboženství.

V západní kultuře se někdy místo o esoterismu hovoří o okultismu (z latinského occultus, ve významu „skrytý“), nebo se používá pojem hermetismus, pocházející od Herma Trismegista, údajného vynálezce alchymie ztotožňovaného i s egyptským bohem Thovtem.

Skutečné nebo smyšlené esoterické společnosti jsou vzhledem ke své tajemnosti a nedostupnosti často využívány jako rekvizita v literárních a filmových dílech, v nichž jsou nastíněny různé teorie spiknutí nebo fiktivní historie. (wikipedia)

Jasnovidecké a věštecké schopnosti máme úplně všichni, ale ne každý si to uvědomuje. Nejspíš znáte lidi se skvělou intuicí, kteří umí naprosto přesně odhadnout situaci a předpovědět události, které se stanou. Možná i vám se někdy zdál sen, co se vyplnil, nebo jste intenzivně mysleli na někoho, kdo vám hned nato zavolal.

Nadpřirozených schopností rodících se v naší mysli existuje celá řada, záleží jen, jak dalece je máte (prozatím) rozvinuté:

1. Jasnosluch – slyšíte fyzicky neslyšitelné zvuky a hlasy, a to i na největší vzdálenosti. Jste schopni rozumět řeči všech bytostí.

2. Jasnohmat – vnímáte uklidňující doteky andělů.

3. Jasnocit – cítíte energie a pocity jiných. Přítomnost andělských bytostí u vás vyvolává příjemné teplo, démonická síla zase obrovský chlad.

4. Jasnomyšlení – intuitivně už dopředu víte, co se přesně stane.

5. Jasnovidnost – máte díky mimosmyslovému vnímání (někdy uváděno jako 6. smysl) schopnost vidět i bez použití zraku. Dokážete vidět minulost i budoucnost.

6. Psychometrie – umíte podle vám neznámého předmětu a jeho energie poznat, komu patří.

7. Telepatie – dokážete na dálku přijímat a posílat myšlenky či vizuální představy.(Šikovný telepat umí číst jiným lidem myšlenky, aniž by to ten dotyčný zpozoroval.)

8. Telekineze – pouze silou vlastní vůle zvládáte ohýbat či přesouvat různé předměty.

9. Teleportace – umíte přemisťovat objekty na vzdálená místa a cestovat v čase.

10. Chronokineze – ovládáte faktor času, který můžete buď zpomalovat, nebo naopak zrychlovat.

Anděl (z řeckého angelos „posel“) je mýtická nadpřirozená duchovní bytost, která by měla být podřízena Bohu či bohům a sloužit jako posel mezi lidmi a bohy.

V původním hebrejském významu byl anděl prostě „posel“. Tento pojem přeložila Septuaginta do řečtiny jako ἄγγελος (angelosposel). V pozdním židovství – a jeho prostřednictvím i v křesťanství – se pak tento pojem přetvořil v pojem bytosti duchovního řádu, která slouží jako prostředník mezi Bohem a člověkem.

Nauka o andělích se v teologii označuje jako angelologie (z řeckého ἄγγελος angelos anděl + λόγος logos slovo, řeč). Vedle tohoto hlavního významu se pojmu používá i pro označení různých mystických a esoterických nauk i mimo křesťanství. Vzhledem k tomu, že křesťanství považuje démony za padlé anděly, lze za podobor angelologie považovat také démonologii.

Podle některých religionistů mohou andělé představovat relikty starších pohanských kultů. Řada biblických příběhů má své paralely např. vsumerských či dalších blízkovýchodních bájích; během redakce starozákonních textů se podle této teorie bohové, vystupující v těchto paralelních textech, „infiltrovali“ i do židovských náboženských textů, avšak nemohli obstát v ideovém souboji s jediným Bohem a přeměnili se proto v boží posly, anděly. (wikipedia)

Proč každý nevíme vše, co se v našich minulých životech odehrávalo, proč se nám to nevybaví kdykoliv si zamaneme?

Pokud by si každý člověk vědomě pamatoval své minulé životy, prožíval by zároveň i všechnu vinu za to, co kdy udělal, i by k tomu cítil vše, co zažil v minulých životech sám, tedy například utrpení, bolest, žal, smutek, beznaděj, bezmoc, zoufalství, lítost, atd., pak by se zhroutil, nevydržel by to. Je to milosrdenství přírody, že tomu tak není, že si vědomě minulé životy nepamatujeme. Každý se vše dozví tehdy, až pro něj dozraje ten správný čas. K tomu, aby každý získal přístup ke své minulosti, a mohl jí začít zpracovávat, tak k tomu musí být způsobilý, to znamená, musí být na určitém stupni duchovního vývoje. Pokud takového stupně nedosáhl, určitě se o karmu, reinkarnaci a minulé životy zajímat nijak nebude. Vše má svůj čas. Naopak existuje spousta lidí, kteří již od dětství jasně vědí, že tu nejsou poprvé a mají konkrétní vzpomínky na minulé životy. Ty se pak většinou postupně s věkem pomalu vytrácí.

Každý člověk přichází na tento svět se vzorci duše, které si přináší z minulých životů. Vzorce duše je paměť našeho nevědomí, která má v sobě zachovány všechny vzpomínky na události v minulých životech. Na to, co se nám povedlo a také kde jsou uložena naše traumata.

Úplněk byl vždy považován za magický den. Je to nejsilnější fáze Měsíce a má velký vliv nejen na naše tělo, ale také na naši psychiku. Zkuste v tento zvláštní den pozorovat, co se s vámi děje a jak na vás Luna působí.

Úplněk je fáze Měsíce, kdy se pozorovateli ze Země Měsíc jeví jako jasné bílé kolo. Je to moment, kdy je Země mezi Sluncem a Měsícem. Celá celá polokoule Měsíce, přivrácená k Zemi, je osvětlená. Úplňkový Měsíc obyčejně vychází hned po západu Slunce a výrazně osvětluje noční krajinu i oblohu.

Úplněk v nás vyvolává romantickou náladu,  je vhodný pro navazování nových vztahů, vyznávání lásky, pro odpouštění a usmíření, pro sdělování nových zpráv. Za úplňku se nejvýrazněji projevuje náměsíčnost a nespavost, někteří lidé mají divoké sny. Nemoci se zhoršují, tělo se špatně uzdravuje, rány více krvácejí, přibývá infarktů mozkových příhod. Úplněk není vhodný pro jakékoliv operace! Za úplňku se zvyšuje kriminalita a sklon k sebevraždám, přibývá nehod. Porodnice praskají ve švech, za úplňku se totiž  rodí nejvíce dětí. Lidé pociťují neklid a úzkost, psychika je napjatá. Časté jsou také změny nálad, emoce jsou nestabilní. Metabolismus pracuje pomaleji, organismus je více oslabený. Ženy bývají podrážděnější a neobjektivní, muži naopak pozorní a vstřícní a mají také větší zájem o sex. Také zvířata na úplněk velmi silně reagují, psi dlouho do noci štěkají, říká se,  že vlci vyjí na Měsíc.  Za úplňku bývá příliv a také se často náhle změní počasí.

Jak člověk přijde k paranormálním schopnostem? Je to náhoda, výsledek letité duchovní práce na sobě nebo se s nimi prostě narodí? Americká psycholožka Belleruth Naparstek podnikla průzkum několika desítek jasnovidných lidí a zjišťovala, jaké společné prvky mají jejich příběhy. Jaká je vlastně zjevná souvislost mezi traumatickou zkušeností a rozvojem nadpřirozených schopností?

Jasnozřivost následkem traumatu?

Pokud jste někdy zažili vyhrocenou situaci ohrožení života, byli jste nejspíše ve stavu změněného vědomí. řada lidí popisuje zvláštní stav "přepnutí se na autopilota" ve chvíli, kdy se dostali do ohrožení. Adrenalin, vyplavený do krve, způsobuje zvláštní stav extrémní bdělosti, spojený s vnímáním jakoby velice pomalu. Zároveň pocit určitého oddělení, "jako bych se viděl ve filmu" nám umožňuje pozorovat situaci bez vášně a vyhodnotit ji objektivně.

Tato schopnost nám dává obrovskou výhodu a umožňuje přežít kritické zážitky. Bohužel takézapisuje tyto prožitky do našeho podvědomí velice silným způsobem, takže nás mohou v budoucnosti navštěvovat formou nepříjemných vzpomínek, tzv. flashbacků. (Flashback je zpětný záblesk něčeho, jako ve filmu a může jej spustit nahodilý podnět, související s prožitou situací.)

V psychiatrické literatuře najdeme četné doklady probuzení se psychických schopností právě následkem traumatického zážitku. Známá duchovní autorka současnosti Doreen Virtue často hovoří o své zkušenosti přepadení v autě. To, co nám otevírá paranormální schopnosti ale není trauma samotné, nýbrž prudké vyplavení hormonů, které zvyšují bdělost a rozšiřují naše vědomí.

Proč jsou duchovně nadaní jedinci tak často zneužívaní?

Pokud se pohybujete delší dobu mezi jasnovidnými lidmi, mohlo vás už zarazit, kolik z nich má opravdu temnou minulost s mnoha ošklivými prožitky, které často sahají až do dětství. Dříve jsem měla prostě dojem, že k duchovnu jsou přitahovaní pošramocení lidé, aby v něm našli útěchu, ale čase jsem narazila ještě na jiná, stejně dobrá vysvětlení, proč se to děje.

Jedna z teorií říká, že děti, které mají psí (jak se často hovoří o jasnovidectví) vyzařují zvláštní světlo, které k sobě stahuje ty, kdo jej sami nemají, jako mouchy ke světlu a toto je příčinou, proč ve svém dětství a mládí často tolik zakoušejí. Jinými slovy, určité síly nemají zájem na tom, aby dorůstali jedinci se silnými mimosmyslovými schopnostmi, a tak se je často snaží dohnat až k sebevraždě.

Mnoho lidí hovořilo také o tom, jak se jim otevřelo třetí oko, když prožívali delší období intenzivního napětí, například při nepokojích v 60. letech.

Intuice jako výhoda v nebezpečném prostředí

Další pozorování říká, že dítě, které vyrůstá s rodiči, kteří jsou nějakým způsobem nepředvídatelní - alkoholici, výbušní nebo duševně nemocní - si vybuduje velikou citlivost vůči náladám druhých, což je ákladem telepatických schopností. Mnozí jsou vystaveni vyloženě krutému zacházení a nesnesitelným podmínkám, ve kterých reagují tím, že instinktivně vyplouvají ze svého těla do rozšířeného vědomí. Tomu se odborně říká "disociace", stav odloučení od sebe sama. Je to stejný mechanismus, který v dospělosti těmto lidem přináší úlevu, když se upnou na duchovní činnost, která skýtá mnohé změněné stavy vědomí.

Nevýhody této cesty k psychickým schopnostem jsou zřejmé. Lidé, kteří prošli týráním a zneužíváním v raných letech, mají problém vzít svůj život pořádně do rukou, protože jsou stále ochromeni strachem. Tím méně dokáží zvládat svoje nadpřirozené schopnosti. Tragédie je to zejména u duchovních profesionálů, kteří mají díky svým zkušenostem silnou motivaci pomáhat lidem, i výrazné intuitivní schopnosti, ale pokud se nedostanou k úplnému uzdravení traumatu, jejich životy se častopotácejí stejně na hraně jako životy jejich klientů.

Duchovní život nicméně skýtá také množství léčivých technik, od homeopatie, před výklad snů nebo ETF či automatickou kresbu, které mohou výrazně pomoci léčení traumatu. Pro tyto nadané je důležité kultivovat zejména techniky práce s energií vlastního těla, uzemnění se - spojení se Zemí - a vystředění, které nás navrací so spojení se svým středem.

Vrozené parapsychické schopnosti

Zděděné věštecké nebo magické, léčitelské nadání je obecně známým jevem. Pokud někdo z vašeho příbuzenstva měl tyto schopnosti, je velice pravděpodobné, že se v rodě objeví zase, i když někdy mohou přeskočit několik generací, a projevit se různě. Pokud jste vyrůstali v blízkosti někoho kdo duchovně pracoval, lhostejno v jaké tradici, bude pro vás daleko přirozenější se v těchto energiích orientovat.

Tento způsob získání parapsychických schopností bude nyní čím dál častější - hovoří se o indigových dětech - protože více a více lidí začíná otevřeně praktikovat různé formy pohanství a esoteriky.

Zkušenost blízké smrti

Stavy komatu a klinické smrti jsou jednou z nejdrastičtějších, přímých cest, jimiž se v lidechprobouzejí parapsychické schopnosti. Od 70. let existuje výzkum na téma zážitků blízké smrti, a bohužel největší zájem vzbuzuje u světových armád, které často zapojily postižené vojáky do experimentů mimosmyslového vidění. Rozvoj intucie nejspíše souvisí se stimulací určitých částí mozku. K rozvoji také často dochází následkem epileptichých záchvatů.

Meditací a jógou k psychickým schopnostem

Existují samozřejmě i příjemnější a bezpečnější cesty k rozvoji intuice. Mezi ty nejtypičtější patří:

·         meditace a autohypnóza

·         jóga, čchi-kung a jiná tělesně-energetická cvičení včetně bojových umění

·         práce s dechem

·         sporty a umění vyžadující koncentraci

·         modlitba, rituál a řízená vizualizace

Jedním z aspektů těchto praktik je, že vyžadují velkou pravidelnost, sebedisciplínu a vůli. Tím pádem zvyšují schopnost koncentrace a vůle. Svou roli také hraje celkové navýšení a očištění tělesné energie. Zaměřená pozornost podporuje vyplavování serotoninu, který nás uklidňuje a upozaďuje analytickou mysl. Jakmile se mysl utiší, vzniká prostor pro vnímání jemnějších informací. Jak se říká, hlas anděla strážného je hlasem velice tichým, a zaniká v hluku světa.

Blízkost energetického pole silné osoby

Jedním z nezvyklých, ale přitom velmi tradičních způsobů, jak přijít k parapsychickým schopnostem je prostě je "chytit" od někoho, kdo je již má, tím že přebýváme v jeho blízkosti nebo s ním komunikujeme. Nemusí jít o blízkost fyzickou a nemusí to být vyloženě duchovní učitel, ale kdokoliv, kdo nás inspiruje a nabije velikostí svého aurického pole. Různé známé osobnosti a umělci mívají také výrazné energetické pole.

Souvisí to se starým poznatkem, který se cituje zejména v kontextu magie prosperity, že "s jakými lidmi se stýkáš, takovou úroveň bohatství nakonec máš."
Podobným způsobem se přenáší mezi lidmi také duchovní schopnosti. Čarodějnice odedávna využívaly moc magického kruhu. Skupinové rituály v současnosti stále potvrzují, že přítomnost více duchovně otevřených lidí v jednom záměru obrovsky zesiluje jeho účinnost. S tímto poněkud málo známým aspektem se dobře pracuje na seminářích.

Staří zenoví buddhisté věřili, že k přenosu nauky dochází nejen formou výkladu, ale třeba i tím, že na vás mistr pohlédne a jako by z něj na vás přeskočila jiskra božského vhledu. Chcete-li v sobě probudit jasnozřivé schopnosti, určitě je dobrý nápad vypravit se do společnosti lidí, kteří je rozvíjejí. Samozřejmě, taková společnost má i své stinné stránky, jakými jsou kletby a pletichaření, takže společnost lidí je třeba dobře vybírat.

Nejúčinnějším způsobem přenosu je vědomé a záměrné předávání od učitele k žákovi, formou zasvěcovacích rituálů. To se dělo od počátku věků, a je to nezastupitelnou součástí magického učení se.

Silně nadaní jedinci mohou zjistit, že dokáží energie a dovednosti vstřebávat nejen z pole pokročilých lidí, ale dokonce i z jejich předmětů, knih, obrazů nebo pouhým informačním napojením!

Láska a srdcebol otevírají cestu intuici

Krásným a někdy velmi bolestným způsobem, jímž se mohou otevřít naše schopnosti, je zkušenost lásky. Mnoho autorů říká, že samotná zkušenost zamilovanosti je paranormální a otevírá hranice našeho Já. Telepatické jevy mezi milenci jsou docela obvyklou zkušeností!

Tragický odchod milované osoby je často spouštěčem kontaktu s duchy a hledáním odpovědí v jemnohmotných sférách. Stejně jako zážitky krajní hrůzy nebo blízké smrti, zkušenost ztráty a žal z ní vyplývající mají potenciál otevřít člověku nejen srdce, ale i přístup k dříve nepoužívaným schopnostem. (zdroj carovnezdrcadlo).

Předtím však, než se kdokoliv pustí do milostného čarování, považujeme za nutné upozornit, že existuje bílá, ale i černá magie. V milostné magii samoosobě nic negativního samozřejmě není, není však jedno, v jakých podmínkách se nachází cílová osoba. Aby tedy bylo jasno, chceme-li někoho oddělit řekněme od rodiny, dětí, rozvrátit jeho existující partnerský vztah proto, abychom ho mohli vlastnit pouze my, to už patří k černé magii. Při používání magie je jediným naším soudcem vlastní svědomí, buďme tedy k sobě upřímní a nekonejme nic takového, čím bychom mohli komukoliv ublížit!

Dnes by jen málo z nás přiznalo? že používá podobné metody k vytváření, udržení, zlepšení partnerského vztahu, i když se okolo milostné magie sdružují na ní založená celá obchodní odvětví. Mysleme například na plyšové medvídky se jmény v pulovru s propíchnutým srdcem nebo na přípravky kosmetického průmyslu obsahující fermony (to je sexuální stimulační prostředky). Spousta osamělých žen a mužů je ochotna obětovat obrovské finanční prostředky za vůni, která by přitahovala jejich vyvoleného a efekt se obyčejně nemine účinkem. Ani tehdy, jde-li z velké většiny o placebo, neboť tomu, kdo tuto vůni používá přidává na sebevědomí a tím ho činí mnohem atraktivnějším. Kdo nevěří v sebe nebo v sílu feromonů, může si k uzavření milostného vztahu přivolat na pomoc spirituální osobu. Někoho, kdo je schopen se spojit s nebeskými mocnostmi, kdo prostřednictvím své neobyčejně aktivní energie umí působit na myšlení, chování třeba i neznámých lidí a s určitostí bude v milostné magii úspěšnější, než každodenní smrtelník.

Několik jednoduchých milostných kouzel

1. Nejen účinné , ale i nádherné je květinové kouzlo, kdy ze stop naší lásky získáme půdu, do níž zasadíme květy. Dokud se rostlina vyvíjí, zkrášluje se, rozkvétá, můžeme do ní promítnout všechnu naši milostnou energii.

2. Poněkud složitější je, pokusíme-li se čarovat s jídly, neboť to navíc vyžaduje i fyzickou blízkost. Podle tohoto magického receptu máme smíchat půdu ze stopy milovaného muže s hoblinkami vlastních nehtů a zapéct to nebo zavařit do nějakého (pokud možno kořeněného) jídla, které náš vyvolený sní.

3. Ani mužům není magie bezpodmínečně cizí a metody, které používají jsou mírně řečeno mnohem důraznější než ty naše. Nuž, jeden „milostný koktejl” z jejich zásobníku! Zasaďte do půdy nasycené močí a spermou muže vstavač (květ patřící do čeledi orchidejí), cibuli a celer a v okamžiku, kdy Venuše dosáhne svého vrcholového bodu, přidejte něco těchto rostlin do jídla ženy!

4. Nakonec několik aromatických olejů s jednoduchým použitím, které po vdechnutí nebo vmasírování povzbuzují touhu: zázvorový olej, koriandrový olej, hřebíčkový olej, majoránkový olej, ylang-ylang (zdroj ezo.tv).

V okamžiku smrti bychom jako duchovní bytost měli projít světelným tunelem. Za nebeskou branou budeme mít možnost zhodnotit svůj minulý život a rozhodnout se pro další inkarnaci (opětovné narození). Je však mnoho duší, které na Zemi zůstávají, neboť odejít nemohou nebo nechtějí. Stává se tak z různých důvodů, jako jsou láska k pozůstalým, závislost na partnerovi, přání vzít si s sebou milovanou osobu, lpění na majetku, potřeba cosi dokončit, touha po pomstě, strach z potrestání, nedůvěra v posmrtný život, v případě rychlé, nečekané smrti zmatenost a nestihnutí najít včas cestu do světla.

Pro duši pak nastává problém, protože zde zůstává bez těla, tudíž bez možnosti dalšího reálného žití a šance dále se duchovně vyvíjet. Pro tuto existenci ovšem potřebuje nějak čerpat energii, a proto jí nezbývá nic jiného, než aby se přivtělila k bytosti, která fyzické tělo má. Živému člověku to způsobuje řadu potíží. Přivtělené duchovní bytosti mohou značně ovlivňovat naše myšlení a chování. Duše si totiž pamatuje všechno, co prožila v předchozím životě, nese si s sebou dřívější sympatie, antipatie, emoce i přesvědčení. Dotyční (i jejich okolí) mnohdy nechápou, co se to s nimi vůbec děje. Terčem pro přivtělení jsou často lidé, kteří jsou oslabení svou závislostí na alkoholu, drogách či jsou pod vlivem psychofarmak.

Příznaky přivtělené duše: Úbytek energie, bolesti – zejména hlavy a páteře, neschopnost soustředit se, nemožnost svobodného rozhodování, psychická únava, nespavost, deprese, panika a strach, zvláštní představy a vize, paranoia, schizofrenie, sklony k alkoholu, drogám, gamblerství nebo myšlenky na sebevraždu.

Jednou z možností, jak přivtělenou duši odvést, je požádat o pomoc svého anděla strážného: „Můj drahý anděli, pomoz, prosím, této bytosti, aby odešla tam, kam patří, do míst, kde bude řádně poučena a osvícena. Velice ti děkuji.“ Případně se obraťte na někoho, kdo má s odváděním duší profesionální zkušenosti. Vyčistit prostory od přivtělených duchovních bytostí a ochránit vaši osobu vám pomohou drahé kameny a minerály – například křišťál, kalcit, ametyst a další (zdroj extra.cz).

Spánková paralýza je jakýmsi mostem mezi světy. Je to stav, kdy se nacházíme mezi bděním a spánkem. Někdy se nazývá také spánková obrna. Je to krátkodobý stav, kdy tělo není schopno se pohnout, kosterní svalstvo je jakoby ochrnuté, ochablé, člověk není schopen provádět pohyby, je však při vědomí. Typickým projevem bývá, že člověk nemůže pohnout končetinami a trupem, zachováno je však dýchání a hybnost očima. Takový stav je vpravdě nepříjemný a pro mnohé je i poměrně děsivým zážitkem. Paralýza nastává při usínání (hypnagogická) nebo při vzbouzení se (hypnopompická). Fyziologicky je tento stav spánkové obrny spojen s paralýzou, která přirozeně nastává během těch fází spánku, kdy máme sny (REM fáze – tzv. REM atonie). Náš mozek během REM fáze účinně funguje, ale tělo by mělo být ve spánku – tedy se nehýbat. Takováto atonie slouží k tomu, aby se naše „snové pohyby“ nepřenášely na naše fyzické tělo, tedy abychom se během spánku nezranili. Když se v této fázi najednou probudíme, tak mozek se domnívá, že spíme, a tělo zůstane v paralýze.

Během spánkové paralýzy může docházet k halucinacím. Můžeme vidět obrazy, vnímat v místnosti další osoby, slyšet podivné zvuky. Často lidé mívají pocit, že jsou někým sledováni a to i když jsou v místnosti sami. Špatně se člověku často i dýchá. Někteří lidé popisují stavy, kdy mají pocit, že jim „něco“ například těžký kámen leží na hrudníku, či že jim na hrudním koši dokonce nějaká neidentifikovatelná bytost sedí. Paralýzamůže trvat od několika sekund až po několik minut (některé prameny uvádějí, že dokonce až hodinu). Spánková paralýza bývá zařazována mezi poruchy spánku. Každý desátý člověk spánkovou paralýzu aspoň jednou v životě poznal a každý tisící ji zažívá opakovaně, a to několikrát do roka. Za frekvencí výskytu spánkové paralýzy stojí hlavně stres, důvody mohou být i únava, post-únavové stavy, fobie, zima v místnosti, nemoc a podobně. Často to bývá i kombinace více vlivů – chlad, nepravidelná strava, nepravidelný životní rytmus (spektrumzdravi).

Spánková paralýza bývá někdy nazývána syndromem „staré čarodějnice“. Tento název vyplývá z toho, že lidé často vnímali přítomnost další, jakoby nadpřirozené bytosti v jejich blízkosti, a zároveň nepříjemné pocity dušení a tlaku na hrudníku. V Africe je spánková paralýza označována jako čarodějnice, která jezdí po zádech ochromeného. Čínská kultura hovoří o duchovi, který člověka tlačí do postele. Japonci užívají pro tento stav název kanashibari, znamená svázaný, či dokonce kovem upevněný. V Turecku se označuje karabasan – temný lis. Legendy hovoří o stvoření, které ve spánku napadá lidi a tlačí jim na hrudník a vyráží jim dech. V Řecku a na Kypru lidé věřili, že spánková paralýza nastává ve chvíli, kdy duch se zvířecí podobou se snaží oběti ukrást řeč nebo jí sedí na hrudníku a chce ji udusit. Tento duch se jmenoval „Mora“, což je podobný název, který se pro tento stav užívá na Islandu a to „Mara“. Ve Vietnamu přichází uprostřed noci „Šedý duch" a unáší oběti daleko za hory. V Zanzibaru se úděsnýPopobawa přitiskne lidem ve spánku na hrudník tak, že křičí, aniž by vydali hlásku.  

Stav, kdy se člověk nachází ve spánkové paralýze, je natolik zvláštní a netradiční, že bývá mnohdy lidmi, kteří jej zažili, spojován s nejrůznějšími běžné vědomí přesahujícími zážitky. Takovýto stav je obvykle doprovázen zrychlenou činností srdce, ztíženým dýcháním a pocitem hrůzy. Tento pocit děsu je stupňován tím, že ochrnutý si plně uvědomuje dění kolem sebe. Nejděsivějším příznakem spánkové paralýzy je pocit přítomnosti cizí osoby v místnosti. Nejdříve je to jen jakési tušení, posléze někdy bývá osobou stiženou spánkovou obrnou i spatřena. Její podoba se většinou liší od té lidské, bývá zvířecí, ďábelská nebo mimozemská. V takovémto stavu se velice často odehrávají i zážitky, které někteří lidé popisují jakožto únosy UFO.

Popisované a zaznamenané projevy poltergeistu jsou velmi různorodé. V naprosté většině případů je projev poltergeistu údajně spojen se zvuky, které se bez zjevné příčiny ozývají v napadeném bytě nebo domě. Často jde o klepání, někdy i silné rány a bušení ozývající se z nejrůznějších míst v bytě. Značný počet uvedených jevů se podaří vysvětlit nějakým přirozeným způsobem, například rezonancí se sousedními objekty, podzemními odstřely v blízkosti budovy (např. stavba metra). Přesto však zůstává určité procento hlášení, které se beze zbytku vysvětlit nepodařilo.

V menším počtu případů je pak projev poltergeistu spojen s fyzickým pohybem předmětů. Někdy údajně dochází k vlastnímu pohybu bez přímého svědectví osob – například majitelé bytu nacházejí po návratu z práce přesunutý nebo povalený nábytek, ve vedlejší místnosti je slyšet třeskot rozbitého skla a po příchodu do místnosti nalezne majitel bytu bez zjevné příčiny rozbitou vázu, lustr atp.

Jsou však zaznamenaná i očitá svědectví nevysvětlitelných pohybů předmětů, kdy svědci oznamují samovolné pády předmětů z poliček nebo krbových říms, ale navíc i případy, kdy jakási neznámá síla vrhá věci po bytě, dochází k vytržení elektrického vedení a jiné. Zůstává pochopitelně otázkou, nakolik jsou zmíněná svědectví věrohodná.

Typicky uváděné je vrhání různých předmětů - malých objektů neznámou silou v exteriéru i interiéru. V exteriéru často objekty létají za konkrétní osobou. Jsou popisovány případy, kdy v interiéru údajně padají od stropu nebo létají objekty, které se před začátkem jevu v místnosti nenacházely, takže je jev spojován s materializací, resp. postupnou dematerializací a materializací. Někdy je možné zjistit původ předmětu, jindy ne.

Poměrně častá jsou i hlášení o anomálním chování elektrických spotřebičů. Údajně často dochází k nevysvětlitelným poruchám, které samy bez opravy mizí. Ze spotřebičů (např. žehlička) vycházejí plameny a následně přivolaný opravář nenalezne žádnou závadu. Dochází k rušení vysílání rozhlasových a televizních stanic či mobilů, někdy jsou automaticky volána existující i neexistující telefonní čísla. Poltergeist bývá také spojován s praskáním žárovek, akvárií, skel, někdy mají být údajně do skel "vyříznuty" otvory.

Lidé, kteří případy poltergeista ohlašují, popisují, že neznámou silou usmrcená zvířata vypadají "jakoby je vyndal z mikrovlnky".

Uvádí se, že tento jev má být příčinou ojedinělého i mnohočetného ožehnutí nebo vzplanutí předmětů - plastových hodin, židle s kovovou kostrou, divanu s kovovými péry, ručníků na kovovém věšáku, ale i ručníků a prádla srovnaných ve skříni (nejen na povrchu hromady), knih, dokonce i papírového kapesníku v ruce. Má docházet ke škvaření a tepelné deformaci plastových předmětů bez viditelného plamene.

Poltergeist údajně přímo člověka obvykle nezraní. Existují ale i hlášení jevů, při kterých došlo k přímému fyzickému poškození zdraví člověka – úrazu. Má jít např. o škrábance, popáleniny a podlitiny na lidské kůži. Případy usmrcení, které by byly připisovány poltergeistovi, jsou vzácné.

Společným rysem všech hlášených výskytů poltergeistu je fakt, že jev se vyskytuje zcela spontánně a v žádném ze zaznamenaných případů údajně nikdy nebyl nalezen úmyslný původce jevu. Jsou tedy vyloučeny takové jevy jako prokletí nebo praktiky woodoo.

Dalším obvyklým pojítkem velké většiny hlášených pozorování je skutečnost, že se v dané lokalitě vyskytuje člověk v pubertálním věku nebo psychicky nevyrovnaný. Proto jsou případy poltergeistu prakticky vždy spojovány přímo s určitou osobou a ne místem, ve kterém k nim dochází. Několikrát byl zaznamenán případ, kdy se postižená rodina přestěhovala do jiného města a projevy poltergeistu ji doprovázely i do nového domova. Naopak zmíněné projevy samovolně zmizely po uplynutí určité doby, která bývá spojována s dosažením dospělosti postižené osoby – média.

V oblasti psychotroniky je proto nejčastěji akceptovaným vysvětlením poltergeistu existence dosud neznámé paranormální síly, která se uvolňuje ve spojení s bolestí, nespokojeností, nepřátelstvím a hněvem a navenek se projevuje výše popsanými úkazy. V období puberty je mladý člověk nejvíce náchylný k extrémním projevům a jeho duševní vývoj prochází velmi závažným obdobím. Proto je údajně jev poltergeistu často vázán na pubescenty a jejich psychické projevy v období dospívání.